Neakrylátové plastické hmoty

    Přibližně od 50. let 20. století se ve stomatologii užívají plastické hmoty. Nejprve to byl kaučuk, poté metakryláty. Potom byl zájem najít jiné materiály k výrobě protetiky, nepodařilo se je však najít, protože metakryláty jsou výhodné pro nenáročné zpracování a mají dobré klinické požadavky. Objevily se jiné materiály – polymerizáty nebo polykondenzáty.

    Známé preparáty neakrylátových plastických hmot jsou:

• polykarbonátové plastické hmoty – bazální plastické hmoty. Užívají se také k výrobě konfekčních ochranných korunek, zpracovávají se litím a teplem se polymerují. Vyžaduje to však složité přístrojové vybavení. Nevýhodou je nasákavost vody a vznik větší distorze (posouvání protézy na protézním loži), jsou pružné a málo tvrdé, špatně se vážou na umělé pryskyřičné zuby
• polyamidy – jako bazální pryskyřice, zpracování je jako u polykarbonátů. Mají vysokou nasákavost vody
• vinylakrylové kopolymery – používají se k fazetování. Dodávají se v předpolymerovaných blocích, zpracovávají se termoplastickým lisováním ve specializovaných laboratořích
• epoxidové plastické hmoty – jsou jako modelové materiály, ale už se nepoužívají. Měly velkou kontrakci, díky plnivu se snížilo smrštění, ale měly nevýhodu, že přijímaly vlhkost. Používaly se pro litou keramiku
• epiminové pryskyřice – jsou podobné jako epoxidové pryskyřice a používání je téměř stejné. Známý preparát je od firmy Espe – IMPREDUR. Používají se k výrobě provizorních můstků a korunek razidlovou technikou. Výrobek firmy Espe – SUTAN je dodáván v pastě s katalyzátorem. Tuhne rychle, 1,5 – 3 minuty