Slitiny obecných kovů
Historickým představitelem slitin obecných kovů je nerezavějící ocel, která byla v padesátých letech nejrozšířenější slitinou, z oceli se vyráběly korunky, můstky a také konstrukce snímatelných protéz.
Zpracovatelské obtíže, velké objemové změny a nemožnosti přesného lití vedly k hledání jiných slitin. Byly tak objeveny a po dlouhém vývoji zavedeny chromkobaltové slitiny do oblasti snímatelných protéz. Ve fixní protetice byla ocel vytlačena zlatými a stříbropaládiovými slitinami. Také vznikly i chromniklové slitiny, které jsou vhodné k napalování keramických hmot. V současné době se stále užívá nerezavějící ocel jen v podobě ocelových drátů.
Každá slitina musí splňovat následující požadavky:
- Mechanické vlastnosti (teplota musí mít požadované vlastnosti).
- Nesmí být biologicky závadná při zpracování ani pro pacienta.
- V prostředí dutiny ústní nesmí podléhat chemickým ani fyzikálním změnám.
- Měly by být snadno zpracovatelné a levné.
Všechny slitiny jsou charakteristické vysokou teplotu tání a skládají se z typických kovových prvků. Kovy jsou stříbřité barvy s různou intenzitou šedavého nádechu.