Moření
Po odlití je povrch kovového dílce pokryt vrstvou oxidů (nebo i sirníků), proto se musí před dalším zpracováním odstranit.
Potřebný pracovní postup se nazývá moření a provádí se tak, že odlitek se čistí za tepla v roztoku některé anorganické kyseliny.
Nejvýhodnějším mořícím prostředkem je kyselina sírová (H2SO4), která spolehlivě odmoří vrstvu oxidů již při koncentraci 15 – 20 %. Používání kyseliny chlorovodíkové je škodlivé, protože se při moření vypařuje do pracovních prostředí, tím ohrožuje zdraví pracovníků a způsobuje korozi všech kovových přístrojů v laboratoři.
Při správném moření, technologicky i zdravotně nezávadném, se postupuje tak, že po očištění zbytků formovací hmoty se vloží odlitek do misky nebo do zkumavky a zalije se čistou zředěnou kyselinou, zvolna se zahřívá, ale nevaří, protože odmoření se dosáhne už pod bodem varu. Sleduje se povrch odlitku – jakmile se dosáhne očištění a povrch se začíná mírně lesknout, moření se ukončí. Odlitek se vyjme a důkladně se opláchne.
Pozor, odlitku se před očištěním do kyseliny nesmíme dotýkat kovovou pinzetou ani ji nesmíme z kyseliny kovovou pinzetou vyndávat! Pinzeta musí mít chapadla ze skla.
Kyselinu je třeba často měnit a při moření se nikdy nevaří. Při vaření téměř vždy dochází k porušení povrchové struktury všech zlatých slitin, které obsahují paládium, měď a zinek (AURIX, AUROSA, ale i PALARGEN).
Moření se může provádět i v ultrazvukovém přístroji pomocí speciálních roztoků, nebo při teplotě 70°C v termostatech pomocí roztoků neobsahujících kyseliny (například zahraniční preparát NEACID).
Ultrazvukový přístroj na čištění Mořicí prostředek NEACID
Moření se k očištění odlitků z chromkobaltových slitin málo používá, je účinnější, když se očistí pískováním.