Porozita v odlitku

    Porozita se může objevit uvnitř odlitku, ale i na jeho povrchu. Vnitřní porozita odlitku oslabuje, ale není většinou patrná až do té doby, než dojde ke zlomení, prasknutí nebo prokousání odlitku.

Jsou dva typy porozity:

• kontrakční defekty (kontrakční lunkry) – projeví se jako drobné cípaté dutinky v místech, která tuhnou naposled, obvykle v místě připojení licích čepů. Spolehlivou ochranou je možnost dosycení (popsaná u přípravy vtoků a využití tepelného centra formy). Vysoká teplota formy a taveniny způsobí podpovrchovou porozitu, která je tvořená souvislou vrstvou sférických dutinek pod povrchem odlitku,
• plynové inkluze (porozity v kovové slitině) – příčinou je nesprávné příliš dlouhé tavení plamenem s nadbytkem vzduchu, přehřátí taveniny nebo užití boraxu s krystalovou vodou. Slitina pak ve větší míře pohlcuje plyny, které se uvolní ve formě drobných bublinek. Nebezpečí plynové porozity se také častěji vyskytuje při opakovaném tavení nálitků.