Izolace sádrové formy před lisováním plastického hmota
Izolace vlastní sádrové formy před lisováním pryskyřičného těsta
Tři zásady pro izolaci:
- brání pronikání vodní páry a vlhkosti z formy do pryskyřičného těsta
- zabraňuje úniku volného monomeru z pryskyřičného těsta do formy
- zajišťuje hladký povrch – snadné sejmutí protézy z formy po polymeraci
Podle teorie jsou vhodné na izolaci cínové fólie, ale pro praxi nejsou vhodné, neboť se obtížně adaptují na protézní lože, proto už se nepoužívají. V současné době se používají jen na patrovou klenbu – odlehčení patrového švu.
V současné době se nejvíce užívá alginátový roztok. To je vodní roztok alkalického alginátu s přísadou dezinfekčního prostředku. Po nanesení roztoku na sádrový povrch vznikne tenká dobře izolující vrstva alginátu vápenatého. Sádrový povrch musí být čistý a zbaven mastnot od modelovacích materiálů. Nanáší se na suchou a vlažnou formu. Na studeném povrchu se izolační prostředek drží hůře. Izolační prostředek lze natřít podruhé, na suchou izolační vrstvu, po důkladném ztuhnutí prvního nátěru.
Český preparát alginátového roztoku je IZODENT.
Při použití jakéhokoliv prostředku natíraného štětcem se musí chránit spodní plochy zubů. Pokud jsou omylem potřeny, musejí se ihned vyčistit, po polymeraci by mohly vypadávat zuby z protéz. Po natření se postaví obě poloviny kyvety na bok, aby vytekl přebytek izolačního prostředku. Izolované kyvety se hned zpracují – povrchní vrstva alginátu je hygroskopická, po zvlhnutí ztrácí izolační účinek.
Rychlost tuhnutí alginátového roztoku (reakce se sádrou) je vhodnými přísadami zpomalena, proto roztoky lze dobře roztírat. Před izolací se musí dát alginátový roztok do zvláštní nádoby na roztírání, zbytek se pak nevrací zpět do láhve, neboť kdyby byla v roztoku třeba jen malá částečka sádry, celá láhev by ztuhla.
-----------
Poznámka: užití izolačního prostředku
- cínová fólie
- alginátový roztok