Základní složky vosků
Dříve se užívaly hlavně přírodní vosky, v současné době se většinou používají syntetické vosky (obrázek). Používá se více a více syntetických vosků, protože jsou lepší a splňují více požadavků než vosky přírodní.
| Obvykle se používají tyto základní druhy vosků | |||
| přírodní vosky: | syntetické vosky: | ||
| živočišné | rostlinné | minerální |
polyglykoly, polyetyleny, a řada dalších vosků s různými firemními názvy |
| včelí vosk šelakový vosk lanolin |
karnaubský vosk vosk candelilla |
parafín ozokerit cerezin montánní vosk |
|
Většina uvedených vosků jsou vzájemně promísené (vzájemně společně roztavené a pak ochlazené), vzniká tak homogenní materiál.
Podle požadovaných vlastností lze přidávat do vosku další přísady, jako jsou oleje nebo pryskyřice (kalafuna, kopál, damara).
Základní součástí voskových směsí je parafín, který po ochlazení tuhne v pevnou krystalickou hmotu s kontrakcí 11 – 15 objemových procent. Mikrokrystalické vosky jsou pevnější, ohebnější a méně kontrahující. Pokud je třeba zvýšit teplotu tání, přidává se do voskové směsi ozokerit nebo cerezin. Také montánní a karnaubský vosk zvyšuje tvrdost a teplotu tání a naopak včelí vosk změkčuje a zvyšuje lepivost.
Ze změkčovadel je důležitá kyselina stearová. Teplotu tání snižují i oleje.
Vlastnosti základních složek vosků:
|
Druh vosku |
Teplota tání °C |
Tvrdost |
|
80 |
Tvrdý |
|
|
85 – 90 |
|
|
|
68 – 75 |
|
|
|
Montánní vosk |
78 – 90 |
|
|
70 |
|
|
|
45 – 58 |
|
|
|
70 – 90 |
|
|
|
Cerezin |
70 – 90 |
|
|
55 – 65 |
|
|
|
31 – 45 |
Měkký |
V současné době se nejvíce používají syntetické vosky. Většina vosků má krystalické struktury, záleží na chemickém složení, někdy mají sklon k amorfní struktuře.
Fotogalerie: Základní složky vosků
