Druhy materiálů k výrobě implantátů
- zlaté slitiny – nepoužívají se, neboť mají velkou tepelnou vodivost. Lze je kombinovat s napálenou keramikou.
- nerezavějící ocel – nejlepší kov oproti kovu, který vytváří korozi. Ale ve stomatologii se neužívá na výrobu implantátů.
- chromkobaltové slitiny – v minulosti se užívaly, v současné době jsou stále nahrazovány titanem a tantalem.
- tantal a jeho slitiny – dá se používat jako implantační materiál. Má dobrou biologickou snášenlivost a stálost, ale má horší mechanickou vlastnost, je méně tvrdý a více tažný, v případě robustnější (= mohutnější) konstrukce implantátu, která musí mít vyšší tvrdost a pevnost, tantal tuto vlastnost nesplňuje.
- titan a jeho slitiny – je to lehký neušlechtilý kov a má lepší vlastnost než tantal. Jeho mechanická vlastnost je stejná jako u ocele. Má vyšší odolnost proti korozi. Na jeho povrchu se vytváří vrstva oxidů, která zastavuje korozi. Ale určitou nevýhodou titanu je obtížná zpracovatelnost (bod tání je 1670°C).
- umělé hmoty na bázi akrylátu – zkoušely se vyrobit, ale skončilo to neúspěchem.
- keramické materiály – používá se keramika na bázi oxidu hlinitého. Sklokeramické materiály (biosklo) jsou připraveny v řadě různých strukturních modifikací, od sklovitých až po porézní.
Používání nekovových materiálů otevřelo implantologii nové cesty a jejich další vývoj je slibný. Mechanické vlastnosti jsou u kovových materiálů zatím stále prospěšné. Ve výjimečných případech jsou v organismu pouze tolerovány, nikoliv přijímány.
Fotogalerie: Druhy materiálů k výrobě implantátů
